K přitápění i k dokonalé atmosféře jakéhokoliv interiéru slouží už po staletí krby. Krby ale prošly za tu dobu vývojem, který je posunul od otevřených krbů ke stavbám, které si v mnohém nezadají s kvalitami klasických kachlových kamen. Jde hlavně o krby s uzavřeným topeništěm a nějakou formou akumulační hmoty postavené do cesty spalinám. Používají se různé akumulační hmoty ve formě prstenců, boxů nebo spalinových výměníků.
Kamna, přesněji kamnové vložky, které jsou již dnes k nerozeznání od těch krbových, jsou dimenzované na větší dávky paliva, typicky jednu až dvě, a spolu s tím mají obvykle k dispozici i více akumulační hmoty.
Tyto akumulační hmoty do sebe „nasají“ teplo které uvolní se zpožděním, neboli rozloží do delšího časového úseku, obvykle 3 až 8 hodin, podle toho kolik hmoty a jak velká dávka paliva se použije. Z krbu nebo kamen lze získat teplo i více způsoby, nejčastěji sáláním přes plášť. Nejjednodušší možnost je horkým vzduchem (neboli konvekcí), nebo akumulací do vody - v takovém případě je možné teplo rozvést do větší části domu.
